Obsah

Pamětihodnosti

 

ZÁMEK

Nový zámekLitultovice byly na začátku 14. století jedním z manských statků olomouckých biskupů na Opavsku. Držitelé statku se až do konce 18. století často střídali. V r. 1412 jej držel Zikmund z Litultovic, v letech 1436-1446 Václav Kosíř z Litultovic. To znamená, že na počátku 15. století, či snad již ve století 14., byla ve vsi vybudována tvrz. První zmínku o tvrzi (baště) máme z r. 1446. Tehdy šlo o tvrz o ochrannými rohovými věžemi, obehnanou příkopy se soustavou rybníků, která patrně sloužila na obranu vesnice v nebezpečné válečné době a proti vpádu loupeživých rytířů. Jako tvrz se naposledy uvádí v r. 1558, když Matouš Stoš z Kounic prodal Litultovice Bedřichu (Fridrichu) Stošovi.

Od r. 1567 náležely Litultovice jako léno Bohuslavu z Víckova, ale už r. 1573 je koupil za 7000 moravských zlatých Otík Stoš z Kounic, jenž se však téhož roku utopil v rozvodněné Ostravici. Jeho nástupce Jan Stoš z Kounic přebudoval dosavadní tvrz v renesanční zámek. Přestavba byla dokončena patrně v r. 1579.

V letech 1580-1614 drželi léno Bítovští z Bítova, pak se jeho držitelé rychle střídali. Bítovští zanechali zámek složený ze dvou částí; přední, jednopatrová, na způsob písmene L, s dvorními arkádami – „nový zámek“. Vnějšek byl omítnut, kámen, tuf, barven červeně a černě, zdivo bíle. Zadní, dvoupatrová budova se dvěma nárožními věžemi na severní straně byla také omítnuta – „starý zámek“.

Starý zámekOd r. 1647 vlastnili léno Litultovice a Lhotku Jan Kryštof, Stanislav a Mikuláš, mladší Orlíkové z Laziska. V držení tohoto rodu zůstaly Litultovice až do r. 1694, pak došlo opět k rychlé výměně majitelů. Od r. 1714 byly majetkem Jana Arnošta z Tetzlernu a po něm od r. 1718 jeho synů Jana Fridricha, Josefa Ignáce a Jiřího Antonína. Ti dali přestavět renesanční zámek v barokní sídlo; interiéry zámeckého objektu přitom dostaly barokní štukovou výzdobu. V té době byla také zřízena zámecká kaple.

Po Tetzlernech od r. 1792 až do druhé světové války náležel zámek spolu se statkem nepřetržitě Rollsbergům. Za nich, koncem 18. a počátkem 19. století, došlo k dalším stavebním úpravám zámeckého objektu. Tenkrát získalo průčelí „nového zámku“ dnešní empírový vzhled, k němuž patřil balkón s dveřmi nad centrálním vjezdem s tympanonem na vrcholu. Po stranách vjezdu byly vytaženy pilastry. Celek zastřešila mansardová střecha.

U zámku byl zřízen počátkem 19. století přírodně krajinářský park s cizokrajnými stromy, ve kterém byla umístěna kuželna. Park je obehnán zámeckou zdí.

Poslední majitelka z rodu Rollsbergů objekt po válce opustila a teprve 26. srpna 1947 ho ministerstvo zemědělství přidělilo místnímu národnímu výboru. Ten usiloval několik let o získání finančních prostředků na opravu, ale marně. Špatný stavební stav se ještě více zhoršoval, ať už po předchozím užívání vojskem, nebo později místním zemědělským družstvem. V 60. letech byla zbořena barokní kaple. Generální oprava zámku proběhla v 2. polovině 70. let 20. století. Restaurátorské práce v 1.patře „starého zámku“ byly ukončeny v r. 1986.

Budova, nazývaná „starý zámek“ je cihlová stavba s renesančním zaklenutím přízemních místností; dvě další podlaží mají pouze záklopové stropy. Na severní straně má dvě nárožní věže, chybně se uvádí, že původně tu byly čtyři. Toto tvrzení potvrzuje celistvé obvodové zdivo, bez nutných spár v okolí nároží. Celistvé jsou také renesanční omítky, pod nimiž nebyly nalezeny žádné starší, středověké.

Při stavebních úpravách „starého zámku“ se podařilo ve sklepení nalézt starší odvodňovací systém, který pomocí kanálku odváděl vodu směrem k rybníku. Na kanál navazoval ve zdivu vzdušný komín, umožňující přirozené větrání těchto podzemních prostor.

V objektu „nového zámku“ byly odhaleny velmi cenné staré fresky, pocházející z přelomu 16. a 17. století.

Dnes je v objektu zámku umístěn obecní úřad s historickou obřadní síní, lékárna, zámecká restaurace, knihovna a garáže hasičské zbrojnice.

Obřadní síň Obřadní síň