Obsah

Pamětihodnosti

 

Větrný mlýn na Cholticích


Objednávky prohlídek: 

Kontakt:

pan Romfeld

Tel: 728 489 860

email: rado.romfeld@seznam.cz
 


Větrný mlýn na Cholticích, lidově zvaný „větřák“, byl postaven roku 1833 v nedalekém Sádku Augustinem Foltýnem. Roku 1878 byl rozebrán a prodán Františkovi Romfeldovi, po částech převezen do Choltic a zde postaven na nynějším místě.

Posledním „panem otcem“ byl Konrád Romfeld, který zde ještě za okupace v letech 1938 – 1945 mlel lidem z obce i okolí mouku. Pak udržoval mlýn v provozu, zejména na šrotování, až do roku 1954.

Větrný mlýn na Cholticích

Po tomto roce objekt chátral. Nebyl zabezpečen proti vstupu nezodpovědných návštěvníků, což se neblaze projevilo na jeho vnitřním i venkovním zařízení. Proto roku 1969 dochází z iniciativy tehdejšího MNV v Litultovicích a za přispění ONV – odboru cestovního ruchu v Opavě, JZD v Litultovicích a místních hasičů k jeho generální opravě, a to nákladem cca 70 000 Kč, nepočítajíc v to velké množství brigádnických hodin. Prostor mlýna byl oplocen a objekt uzamčen. Klíče byly svěřeny do péče místnímu občanovi Ludvíku Pavelkovi, který mlýn obětavě opatroval a předváděl turistům.
Také sbírka sekernického nářadí a nejrůznějších potřeb z hospodářství i domácností našich předků, umístěná v patře mlýna „v moučnici“, je jeho dílem.

V roce 1994 byl mlýn prodán zpět původnímu majiteli – panu Konrádu Romfeldovi. V současnosti mlynářskou tradici přebírá jeho syn Radomír Romfeld s tím, že v budoucnu se mlít bude ponejvíce pro radost.

Choltický větrný mlýn je celodřevěný, tzv. beraního, též kozelčího typu. Na křížovém kamenném základu spočívá křížový podklad z trámových hranolů. Uprostřed je zapuštěn mohutný středový sloup (tatík) zajištěný vzpěrami (apoštoly) do výše křížového stolce neboli sedla. Na tom leží dva trámy nesoucí spodní patro mlýna, zvané moučnice. Moučnicí prostupuje středový sloup až do stropu, kde je na čepu nasazen příčný nosný trám (matka), na něm spočívá horní patro (zanáška). Tam do vaznice držící krokve jsou zapuštěny podvalnice, na kterých se otáčí hřídel (val). Na konci valu jsou zakotveny v litinové konstrukci 
8 m dlouhá křídla. Křídla jsou zpevněna příčkami, které se vyplňují šalůvkami podle síly větru. Na vnitřní části valu je zasazeno palečnicové kolo o průměru 3,4 m se 145 dřevěnými zuby (palci). Pomocí ozubeného dřevěného soukolí se hybná síla přenáší na tzv. šprušle, zakotvené mezi dva dřevěné talíře, po obvodě okované a stažené železným pásem. Jsou upevněny na trýbu, zapuštěném do vrchního mlýnského kamene zvaného kypřice

Lze říci, že kromě křížového základu, vzpěr, stolce a sloupu se celá budova mlýna natáčí kolem vertikální osy proti směru příznivého větru, a to pomocí dlouhé oje, vyčnívající ze zadní stěny stavby. Na oj se upevní lano od rumpálu na kolečkách a převeze se podle potřeby tam, kde je nejblíže do země zapuštěný silný kůl, na který se poloha fixuje.

Bedněná kostra větřáku se sedlovou střechou, u křídel zkosenou, je ukončena cca 20 cm nad terénem, aby nebránila otáčení mlýna. Celková výška objektu je 12,50 m, v půdorysných rozměrech 5,90 x 6,50 m, průměr otáčky křídel je 16 m.

 

Záznam z pořadu: Za svědky minulosti, Větrní mohykáni 1986 naleznete zde:

 http://www.youtube.com/watch?v=OFVbPMbPymc&feature=share