Obsah

Farnost Litultovice

 
Informace o farnosti najdete na internetových stránkách  www.farnostslavkov.majestat.cz
 

Od srpna 2015 k nám přišel nový farář p.  Krzysztof Szewczyk

Vážení přátelé, milí občané Litultovic,

dovolte mi, abych Vás touto formou oslovil a nabídl Vám přátelskou ruku. Jsem rád, že mě Boží cesty zavedly do Vaší obce jako nového duchovního správce.

Po mnoha létech kněžské praxe a neustálém vzdělávání Vám mohu nabídnout duchovní pomoc v oblasti víry. Jmenuji se Krzysztof Szewczyk a jsem rodákem z Polska, kde jsem se dne 04. 11. 1977 narodil ve městě Swiebodzice. Po několika letech ke mně dolehl toužebný hlas volající ke kněžské službě, který je zde, v našem bratrském sousedském státě, tak hlasitý. Mé první působiště v 2005 r. v  ČR bylo v Kralicích na Hané, odkud jsem byl přesunut do Prostějova. Zde jsem přijal dne 1. 5. 2010 kněžské svěcení. Poté jsem působil v Jeseníku, odkud jsem odešel do Hlučína.

V tomto městě jsem působil jako kaplan až do letošních prázdnin, kdy neočekávaně přišel do mých rukou dekret povolávající do Litultovic a Slavkova. Z každé z mých předešlých farností se odcházelo jen velmi těžko a dodnes se snažím být s každým v kontaktu. Všude se však najde spousta dobrých lidí a ne jinak je tomu i u Vás. Hned první dny jsem tady poznal opravdu hodné, obětavé a laskavé lidi.

Zahřálo mě to u srdce, neboť rád objevuji nové přátele a stále doufám a toužím poznat Vás všechny, i každého zvlášť. Přátele si mají pomáhat, a tak doufám, že i já Vám krom duchovní pomoci budu moci nabídnout více a to snad nejen v oblastech svého poslání, vzdělání či dobrého slova. Vzdělávám se v oblasti psychologie a pastorační teologie, ze které jsem nedávno získal právo titulu doktor, ale i jako doktor jím stejnou stravu, jako každý jiný. Nebojím se dobré společnosti prostých lidí.


 V naší zemi jsou tisíce kostelů a kaplí, jejichž náhlé „zmizení“ by výrazně ovlivnilo tvář naší krajiny. Každé trochu větší obci dominuje budova kostela, obvykle s věží, která ukazuje vzhůru, k nebesům, abychom pozvedali svůj zrak od země a podívali se na svět kolem nás trochu z nadhledu, nejlépe „Božíma“ očima. V kostele se scházejí věřící lidé a konají zde různé bohoslužby, které jsou svým způsobem specifickým vyjádřením vztahu mezi lidmi a Bohem. Do kostela občas přicházejí i ostatní lidé jen tak ze zvědavosti, jako turisté. Zde v Litultovicích máme nádherný kostel sv. Bartoloměje, postavený v letech 1844–1847 na místě staršího kostela stejného zasvěcení, o kterém je v Litultovicích zmínka už z roku 1480, a který má pro Vás a pro Vaši obec velký význam. Po tolika staletích se zde scházejí občané k modlitbě a k zamyšlení. 

 

Od září došlo ke změnám mší svatých, v našem kostele: ve středu v 16.00 hod. nabízím mariánské večeřadlo (modlitby k Panně Marii), které se zde v kostele modlíte již dlouhá léta. Ve čtvrtek v 17.00 je modlitba posvátného růžence a v 17.30 je slavená mše sv. Neděle je jeden ze sedmi dnů v týdnu. V tradičním křesťanském a židovském kalendáři se považuje za den první. Název dne neděle pochází od slova nedělat, neboť neděle je tradičně svátkem, kdy se nepracuje. Cela církev se setkává na modlitbách a my v 10.30 v Litultovicích slavíme nedělní Eucharistie. V každý první čtvrtek v měsíci mam možnost navštívit Vaše nemocné. (Víte-li o někom z nemocných, které nenavštěvuji a byli by za to vděční, pak je prosím nahlaste. Rád budu chodit také k nim.) Určitě je ve Vašich hlavách vzpomínka na sv. křest Vašich dětí a s tím spojený slib, že berete na sebe povinnost vychovat děti ve víře. Pro to doporučuji hodiny náboženství v základní škole, které chceme vyučovat od října. Srdečně Vás zvu k účasti na podnětně připravených hodinách náboženství pro dospělé. Žádný ze stávajících účastníků zatím nelitoval vynaloženého času a úsilí. Získané znalosti a příklady živé víry se výborně zužitkují v dalším životě Vašim i Vašich dětí. Setkávat se budeme od října vždy třetí čtvrtek v měsíci na faře. 

 

Rád bych poděkoval všem dobrovolníkům, kteří se podílejí na službě úklidu a výzdobě kostela. Děkuji schole, ministrantům a občanskému sdruženi „Farník“ za péči o faru a kostel, kteří se snaží být také průvodci a přiblížit hostům nejen umělecké a historické zajímavosti, ale i smysl a poslání vybavení našeho chrámu. Těm, kteří dají možnost nahlédnout do života farního společenství a nabídnout možnost setkání s posvátným tajemstvím, s Boží přítomností nejen ve svatostáncích, ale i v jejich životech. Děkuji vedení obce a zastupitelům za přízeň.  Děkuji všem a každému zvlášť za vaši lásku, modlitby, oběti a dary vaší štědrosti.

Těší se na vás P. Krzysztof 

 

Postní zamyšlení pana faráře P. Marcin Kieras

Postní doba, kterou současně prožíváme, nás opět vybízí k hlubšímu zamyšlení nad svým životem. A tak bych chtěl využit příležitost a své letošní zamyšlení opřít o zkušenost významného jáhna a psychiatra Maxe Kašparů, který se ve své praxi setkává s problémy současné rodiny a výchovy. V jeho zkušenostech najdeme i krásný opis současného stavu rodiny v naší vlasti. Zkusme se proto letos zaměřit na toto téma.

V naší zemi se rodina v tradičním pojetí rozpadá zhruba od sedmdesátých let 20. století, kdy došlo k překonání společenského odsudku rozvodu. V počátcích byl definován jako moderní a pokrokový zákon. Důsledkem je generace již dnešních čtyřicátníků a padesátníků, kteří z rodinného prostředí neznají některé vzorce chování, protože je nemohli odpozorovat z interakce a komunikace vlastních rodičů. Nedokáží řešit vlastní problémy, nebyli vedeni k úctě vůči partnerovi, k důsledné a odpovědné výchově dítěte, toleranci, odpuštění, sebezáporu, oběti a ani k úctě k vlastním předkům. Nemohli tudíž nic z toho předat dál a jejich potomci se rozvádějí také anebo se manželství sami už bojí uzavřít. Nyní vyrůstá třetí generace, která se hůře orientuje v takzvaných tradičních hodnotách. Nárůst kriminality mládeže, rozšiřující se drogová scéna a jiné sociálně patologické jevy jsou toho částečným následkem. Co s tím? Zatěžuje to společnost především po stránce ekonomické. Hledá se proto pomoc a řešení.

Bohužel je v naší zemi, a k tomu ještě současně u moci, mnoho lidí, kteří se domnívají, že úpadek rodinného života lze sanovat penězi a paragrafy. Hrozím se však důsledku tohoto omylu. Moderní ekonomové a právníci mají své moderní iluze a jednou z nich je právě tento omyl. Pokud možno, mají iluzi ještě instantní, snadno rozpustnou. Mimo to se ve společnosti přeceňuje materiální. Ale ještě nebezpečnější, než přeceňování materiálního, je v této zemi nedocenění duchovního. Ony totiž svoji nezanedbatelnou roli ve společnosti hrají také substance, které nelze měřit kalkulačkou. Bohužel cit pro rozdíly: materiální – duševní – duchovní je otupen. Pokud není přímo otupen, je změněn a není-li změněn v obsahu, je změněn v nomenklatuře. A tím došlo k tomu, že se naše liberálně tržní společnost pomalu stává starozákonním Babylonem, pro který bylo charakteristické zmatení pojmů. To, co dříve katolická církev nazývala hříchem,  dostalo dnes nová, moderní až přitažlivá pojmenování.

Dnes se:
  • pýcha změnila ve zdravé sebevědomí,
  • lakomství v zákon ekonomiky,
  • nestřídmost ve vyšší životní úroveň,
  • závist v boj o spravedlnost,
  • hněv ve zdravou reakci nad hloupostí druhých,
  • hulvátství ve svobodu projevu,
  • okrádání ve svobodný trh,
  • zanedbaná výchova dětí se změnila ve tvorbu vlastního názoru,
  • mateřství bez manželství v moderní formu existence,
  • likvidace pozitivních hodnot ve zbavení se předsudků,
  • neúcta k tradici ve vítězství zdravého rozumu,
  • a lenost se změnila v sociální dávku.
Slušnost je přežitek doby, jak mi řekl jeden mladý inženýr ekonomie, protože za tu si ještě nikdo nic nekoupil. A v téhle hodnotové džungli Povltavského Kocourkova budujte solidní prorodinnou politiku a tvarujte lidské, potažmo dětské charaktery. (Max Kašparů, Hlášení o stavu pohody na českých školách a rodinách).
Myslím si, že tyto myšlenky budou nám příležitosti k zamýšlení. Však dobře víme, že i u nás, v našich rodinách, není všechno, tak jak by mělo být. Chtějme proto využit čas postní doby a pak Velikonoc, nejenom k naplňování různých zvyků ale především ke změně svého smyšlení o životě, o nás samotných a o naší budoucnosti.
P. Marcin Kieras, farář