Bohoslužby v místním kostele sv. Bartoloměje

Výběr jazyka

• 
• 
• 

Letošní vánoční zamýšlení bych chtěl začit od jedné situace, která se stala jednomu známemu knězi. V jeho farnosti se konala rodinná oslava, na kterou byl zase pozvan jiný kněz. Během rozhovoru s jejími účastníky se k němu hlásila jistá dáma. Když se jí zeptal, odkud je a zdali navštěvuje kostel, sdělila mu k jeho úžasu, že bydlí v obci, která je součástí farnosti, ve které se nacházejí, a že tam kostel sice je, ale že je stále zavřený a snad kromě pohřbů a posvícení se v něm nic nekoná. Tento názor ho doopravdy velmi překvapil, protože tam už tolik let se slaví každý týden nedělní bohoslužbu!

Doufám, že nikdo nikdy u nás takový názor nevysloví. Ale kéž se nám všem, a zvlášť těm pokřtěným, tento příběh stane jakýmsi podnětem k zamyšlení. Jsem si vědom, že Vaše myšlenky se mohou ubírat různými směry, přesto bych chtěl podotknout, že cesta k Betlému je v našich podmínkách prakticky totožná s cestou do kostela. Dokonce samotný název Betlém můžeme přeložit jako „domov chleba“. Kostel je místem, kde se láme chléb, kde se Božím chlebem sytíme a kde jej uctíváme.

Konec roku bývá také obdobím bilancování. Pro mnohé z nás rok 2011 nebyl vůbec jednoduchý. Příroda nás sice letos docela šetřila a asi nikdo z nás nehladoví ani nežízní jako miliony lidí třeba v Africe nebo Asii, ale dobře si uvědomujeme, že také u nás se děje řada nedobrého. Pořád jsme například bombardováni děsivými zprávami o zhoršující se ekonomické situaci a to v nás vyvolává vnitřní nejistotu. Prakticky nejsme schopni předvídat, jak to v budoucnu dopadne s Evropou, s naší vlastí, s našimi rodinami a s námi samotnými. Budu mít zítra práci, jídlo, elektřinu, topení, prostředky na živobytí a na jakýkoliv rozvoj? To jsou otázky, které čím dál častěji trápí mnohé z nás. S plným vědomím této situace chci o to víc na sklonku tohoto roku projevit svou vděčnost za všechnu spolupráci a zapojení se do života farnosti. Děkuji za všechno jak dětem, tak i mládeži, dospělým a také nemocným a starším lidem. Děkuji věřícím a všem lidem dobré vůle. Každý projev Vaší přízně, ať už materiální, duchovní, pastorační nebo organizační nás přibližuje ke zdroji veškeré jistoty, jenž existuje ve vesmíru, a kterým je jeho Tvůrce.

Rád bych se s Vámi podělil ještě o jiný zážitek. Jeden známý vyprávěl, že když loni poprvé napadl sníh a naše krásné Slezsko se obléklo do bílého roucha, tak se jednoho dne vydal do Ostravy a na střeše auta vezl asi 20 cm čerstvého bílého sněhu. V Ostravě tou dobou však už po sněhu nebylo ani památky. Přijel ke katedrále, kam zrovna přišly malé děti s paní učitelkou. Jakmile děti spatřily sníh, přiběhly a žadonily, jestli si ho mohou vzít. Za chvíli byla střecha prázdná všude tam, kam jen dosáhly ručičky šťastných dětí. Připadal si, jako by přijel z jiného světa.

Přátelé! Za několik dní opět prožijeme příchod někoho, kdo k nám přichází jakoby z jiného světa. Přijde nám o tom nejen vyprávět hezké příběhy, ale přijde nám tento svůj Boží svět otevřít a darovat. Ti malí sněhuláčci kolem auta brzy roztáli – avšak to, co přinesl Pán Ježíš, zůstane mezi námi napořád!  Svatý otec Benedikt XVI. řekl: „Bůh se stal maličkým, abychom ho mohli pochopit, přijmout a milovat.“ U našich dveří stojí Boží dítě! A my v těchto svátečních dnech, jak mi někdo z Vás před nedávnem řekl: „Si toho tak mnoho přejeme,
a tak málo jako lidé můžeme“. Malý Ježíšek, Boží Syn, tak hodně může, ale v chudobě jesliček má tak málo přání. Možná jen to jedno, abychom si ho všimli, abychom ho mohli pochopit, přijmout a milovat, a to nejen o Vánocích, ale po celý rok.  

Někdo mi také nedávno řekl, že pro něj jsou Vánoce tehdy, když se jeho domem konečně line jedinečná vůně čerstvě upečené vánočky a právě uvařené sváteční kávy. Upřímně říkám, že z čistě lidského hlediska i mne taková perspektiva láká, oslovuje, povzbuzuje a myslím na ni během adventního shonu, kterému se ani farář nevyhne. A tak Vám přeji, abyste si i Vy v klidu užili takové sváteční vůně, přivodili si sváteční pohodu, a třeba i popřemýšleli nad mým pozdravem, a vůbec nad životem. Tak tedy, přátelé, přeji Vám pokojný
čas adventního očekávání, požehnané Vánoce a vstup do nového roku plný naděje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Léto se k nám velice rychle přibližuje, za chvíli mnozí vyjedou na prázdninové cesty, děti si budou užívat volna, ale většina z nás bude jako každým rokem využívat dobrého počasí k zvelebování svých domácností.

Jako farnost máme velkou radost, že se podařilo podat žádost na MAS o dotaci na rekonstrukci a přístavbu farní budovy. Stálo to hodně práce. Samotné připravení dokumentace a získání všech povolení potřebovalo hodně času a námahy. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se podíleli na této přípravě, zvlášť občanskému sdružení „Farnik“. Také mnozí z vás, zvlášť spolky působící v obci, jste podpořili chystaný projekt. Dokonce jsem rád z mnohých dobrých ohlasů o tom, že jste rádi, že se s farou něco pohne a že ji budeme moci využívat.

 

Myslím si, že už jsme společnými silami vložili do tohoto díla mnoho práce. Už dnes je fara částečně zprovozněna. Jsou otevřené dvě klubovny v přízemí, které mají kapacitu kolem 30 lidí, také funguje malá kuchyňka. Máme udělanou nádhernou koupelnu a je dokonce možnost někoho na krátkou dobu ubytovat. Všechno už je zprovozněné. Kdyby někdo měl zájem o využití těchto prostorů, můžete kontaktovat přímo mě anebo občanské sdružení „Farnik“.

 

Avšak život farnosti to nejsou jen opravy a hledání dotací. Naším prvním úkolem je úcta k Bohu a společenství kolem oltáře Pána Ježíše. Proto jsem nesmírně vděčný za všechno, co v kostele prožíváme. Nádherně jsme prožili velikonoce, slavnost prvního svatého přijímání a také úžasnou mši sv. s doprovodem sboru p. Karla Kostery.

 

Měsíc červen bude také naplněn krásnými událostmi. V neděli 5. 6. budeme prožívat slavnost Nanebevstoupení Páně. Mše sv. bude v 10.45. V tento den budou někteří z našeho středu ve Slavkově přijímat svátost biřmování – svátost křesťanské dospělosti. Chtěl bych jim popřát, ať v nich přijetí této svátosti zdokonalí to, o co se snaží, aby stále byli svědky dobra a lásky v dnešní době.

 

V neděli 12.6 připadá slavnost seslání Ducha sv. Mše sv. je v 10.45.

 

Na neděli 19.6 bude změna. V tento den farnost Nové Lublice prožívá pouť ke cti Svaté Trojice. V našem kostele mše sv. nebude, je posunuta na sobotu 18.6 na 16.30 hod.

 

V neděli 26.6 budeme uctívat Boží Tělo. Mše sv. začne výjimečně v 10.30 hod a po ní bude průvod ze svátostí oltářní k oltářům venku.

 

Všechny vás srdečně zvu a děkuji za každou vstřícnost a projevy dobra.

 

 

 

 

Srdečně všechny zdravím a prostřednictvím našich obecních novin Vás zvu ke společnému prožívání velikonočních svátku zmrtvýchvstání Páně v našem kostele. Samotné Velikonoce stojí ve středu církevního roku a jsou to pro křesťany nejdůležitější svátky. Díváme se na zmrtvýchvstalého Krista, který nám ukazuje smysl lidského života – jak říká v evangeliu – „kdo věří ve mně, má život věčný“.
 

Abychom správně pochopili smysl Velikonoc, je k tomu potřebná příprava. Proto 40 dní prožíváme postní dobu, abychom očistili svá srdce skrze modlitbu, půst a almužnu. To jsou ty nejlepší způsoby jak se zbavit svého sobectví a jiných špatných věci, které si našly domov v našich srdcích.
 

Samotné prožívání Velikonoc začíná už týden dříve, na Květnou neděli, kdy žehnáme ratolesti na památku slavnostního vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma. Poté je důležitým dnem zelený čtvrtek. Den, ve kterém byla ustanovena eucharistie (mše sv.) a svátost kněžství. Je to den, kdy za to děkujeme a modlíme se také za všechny kněze. Pak následuje velký pátek – den Ježíšovy smrti. Je to pro nás den smutku a zároveň přísného půstu. Bílá sobota - čas očekávání na vzkříšení. Večer se shromažďujeme na tzv. velikonoční vigilii a radujeme se z toho, že Pán Ježíš vstal z mrtvých.

 

 

 

V našem kostele v měsíci únoru budou mše svaté jako po celý rok. V každou neděli v 10.45 hod.

Měsíc únor nese s sebou také různě svátky a památky. I tak hned 2. února slavíme svátek Uvedení Páně do chrámu, lidově řečeno – Hromnice. Dříve jím končívala doba vánoční. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. Tento svátek je obohacen symbolem svěcení svící, které mají významnou symbolickou úlohu. Svíce, která sama sebe stravuje, aby jiným dala světlo. Hromnici – svíci mělo by se zapalovat vždy v období neštěstí, bouřky anebo při umírajícím.

V neděli 6. února bude udělované svatoblažejské požehnání. Toto požehnání má nás chránit zvlášť před krčními nemocemi a jiným neštěstím a zlem.

 

Všechny srdečně zveme k společné modlitbě v našem kostele.